Nervózní slon je nebezpečnější než hladová lvice

Johnny Steyn byl zkušený a zručný lovec, ale jeho zájem o zbraně byl minimální, příliš často si svou krásnou kulovou dvojku ráže 470 nečistil. Byla vyrobena v roce 1913 ve firmě Alex Martin v Edinburgu. Nejraději se pohyboval v těsné blízkosti slonů, jen aby turistům, které doprovázel, umožnil nejlepší fotografické záběry z co nejmenší vzdálenosti. Tím byl proslulý. Přesně věděl, co si může dovolit. Zásadně vyhledával jen staré samotářské sloní samce, ke kterým se vždy přibližoval proti větru. Staří sloni nejsou tak nebezpečni jako sloní samice s mláďaty, i když si většina lidí myslí pravý opak. V mnoha knihách se mohli dočíst, že osamělí staří sloni jsou mrzouti a zabíjejí jen tak z plezíru všechno, co se jim přimotá do cesty. Je to jeden z rozšířených mýtů.

Ráno se skupina německých a amerických turistů před bungalovy, kde byli ubytováni, nacpala do landroverů a vyrazili s Johnym na safari. Po několika kilometrech jízdy nechali vozidla stát a pokračovali pešky. Johnny často zastavoval a ukazoval turistům stopy zvěře a ostatní zajímavosti v buši, které by měli znát. Když zaslechli a brzy i spatřili slony, Johnnyho tvář se rozjasnila. Bylo jich patnáct, stádo samic a mláďat. Turisté byli u vytržení, kamery jen cvakaly. Sloni okusovali dužnaté listy palem a větve stromu mopane, který byl pro domorodce stejnou pochoutkou jako pro slony, jenom s tím rozdílem, že černoši neokusovali větve, ale sbírali z listů stovky deseticentimetrových zelenohnědých housenek mopane, které jsou pro ně už od nepaměti jedním ze základních zdrojů domorodé potravy a zároveň vyhledávanou lahůdkou. Housenky suší na slunci nebo je praží.

Turisté začali z bezpečné vzdálenosti debužírující slony točit a fotografovat. Johnny jim tichým hlase vysvětloval, že jedna ze samic má dvě mláďata různého věku, což není běžným jevem. Náhle zpozorněl a přestal mluvit, bylo jasné, že něco není v pořádku. Jen tak něco ho z míry nevyvedlo. Mohlo to být změnou větru, ale sloni zneklidněli. Samice začaly troubit a mlaďata bečet strachy. Přiběhla ke svým matkám a hledala u nich ochranu před nebezpečím. Sloni začali mávat choboty, protože ucítili pach jejich jediného nepřítele - člověka. Zatím ještě netušili, jestli jim nebezpečí od lidí hrozí, ale cítili, že je nedaleko. Johnny okamžitě pochopil, že pokud se ve snaze bránit mláďata vrhnou na turisty, půjde jim o život. Ti samozřejmě na rozdíl od něj neměli o nebezpečí, které jim hrozí, ani tušení. Johnny jim nic jako zkušený průvodce v jejich vlastním zájmu neříkal. Nechtěl vyvolat paniku.Ta by vyprovokovala slony k útoku. Rozkázal jim jen, aby se ani nehnuli, přestali mluvit i fotit a sám vyrazil ke stádu chobotnatců. Někteří ze slonů, když ho viděli, ještě víc znervózněli a dali se na ústup. Ale ne všichni. Jedna ze samic s dvouletým mládětem začala se vztyčeným chobotem výhružně troubit, mávat ušima a rozběhla se směrem k Johnnymu. Zatím to ještě nebyl útok, jen varování. Johnny si toho byl dobře vědom a udělal to, co již mnohokrát v minulosti. Vyrazil prudce proti válčící slonici a praštil ji větví přes chobot takovou silou, že větev přerazil. Slon se překvapeně zastavil, prudce se otočil a ve zmatku běžel zpátky za svými druhy tak rychle, že mu jeho mládě ani nestačilo. Turisté byli u vytržení. Přes Johnnyho zákaz se nedokazali ovládnout a kamery cvakaly a vrčely, až se málem zadřely. Kdyby jezdili do Afriky ješte po zbytek života, něco takového by už nikdy neviděli. Ale to ještě netušili, co bude následovat.

Johnny sledoval ustupující slonici s velkými obavami a v duchu se modlil, aby se připojila k stádu a nenapadlo ji opakovat útok, ale tentokrát doopravdy. Zdálo se, že jeho modlitby byly vyslyšeny a všechno je v pořádku. Ale opravdové nebezpečí přišlo zcela nečekaně odjinud a s tím nepočítal ani on. Vedoucí slonice se oddělila od stáda a bez jakéhokoliv signalizování agrese jen sklopila uši dozadu, nabrala rychlost a zaútočila na Johnnyho. Johnny věděl, že teď jde o život, a nejenom jemu, ale všem. Zuřivé zvíře by rozdupalo turisty jako rajčata. Mohl zůstat stát a na místě ji skolit svou kulovnicí, to by v této situaci bylo naprosto logické a ospravedlnitelné. Díky svým loveckým a střeleckým zkušenostem by to pro něj byla hračka. Ale jako milovník slonů, aby ji nemusel zabít, udělal největší chybu ve svém životě. A poslední. Začal před ní utíkat k baobabu s tím, že se za jeho tlustý kmen schová, nebo na něj vyleze. Měl pro to dobrý důvod. Dospělý baobab, který se dožívá i několika tisíců let, což je pro člověka těžko představitelné, má v sobě až dvěstěpadesát tisíc litrů vody, což je na panující pekelná horka Afriky ještě neuvěřitelnějí, totiž nevyvrátí ani stádo slonů. Kmen baobabu má průměr i deset metrů. Johnny závodící o život už téměř u své záchrany najednou zakopl a udělal kotrmelec. Přesto díky svým reflexům dokázal ještě na útočící slonici vypálit ze své pušky. Ale i když ji bravurně vleže na zádech zespoda střelil do hlavy a kule ji na místě zabila, zvíře se na něj celou vahou svalilo a váha slonice ho rozdrtila.

Všechno to byla jen obyčejná smůla. Sloni, kteří se v tom místě již od rána pásli, vytrhali ze země stromy a křoviny i s kořeny a právě o jeden z těchto trčících kořenů Johnny při svém maratonu o život zakopl. Zemřel společně se samicí, které chtěl darovat život. Doplatil na svou lásku k slonům.

Jeho popel byl při pohřební ceremonii rozhozen z letadla nad jeho oblíbeným Luangwa Valley v Zambii. Toto údolí je loveckým rájem. A právě na tomto místě, díky této nevšední příhodě jsem si uvědomil, jak to všechno se mnou začalo a kde jsem se tu vlastně vzal.